201803.20
0

Dříve bylo běžné, že si pronajímatel s nájemcem ve smlouvě dohodl povinnost zaplatit smluvní pokutu, pokud se nájemce opozdí s uhrazením nájemného nebo služeb spojených s užíváním bytu. Dnes je to jinak.

Nový občanský zákoník od 1. 1. 2014 smluvní pokuty v nájemních smlouvách zakázal. Konkrétně ust. § 2239 uvádí, že se „nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená“.

Ačkoliv tato právní úprava platí již čtvrtým rokem, v praxi se stále setkávám s nájemními smlouvami, které uvedené zákonné omezení nerespektují. Důvod spatřuji v tom, že pronajímatele pokládají tyto dokumenty za natolik jednoduché, že si je připravují sami. Později se ovšem diví, že v případném sporu o zaplacení dluhu  dostanou od nájemce zpět maximálně sjednanou výši nájemného plus zákonný úrok z prodlení (ten mimochodem činí něco kolem 8% ročně z dlužné částky).

Tento problém nemá ideální řešení. Pronajímatel se však může proti neplatičům přece jen bránit, a to jednak stanovením dostatečně vysoké jistoty (kauce), za druhé uzavřením nájemní smlouvy na dobu určitou, ideálně pouze na jeden rok. Vedle toho má pronajímatel již zmíněný nárok na zákonný úrok z prodlení a dále zákonnou možnost dát nájemci výpověď bez výpovědní doby, pokud jeho prodlení s placením trvá alespoň tři měsíce.